Pouhý sen...

11. července 2015 v 23:32 | Nostië Maethil |  Příběhy
Další den, který uběhl tak rychle... Ani si neuvědomuji, jaký je den v týdnu. Každý z nich probíhá naprosto stejně, nalinkovaně, jak by si mnozí lidé postaveni ve vysoké politice přáli u každého člověka. Mohli by mě chytit a zavřít do výlohy jako ukázku, jak má vypadat správný člověk. Správný... Jako by snad oni mohli rozhodovat o tom, co je správné. Možná, že si myslí, že můžou... Ale doopravdy se jim to nikdy nepodaří... Alespoň ne u mě. Zvláštní, že zrovna já, tak "systémově ukázkový" člověk si žiju podle svých představ... No, je to vůbec život? Dalo by se to za něj možná pokládat. Ale jen možná. Už zase jsem se na moc dlouho zamyslela. Uběhlo moc minut. Moc a moc. Začínám vybočovat z přesného plánu, to není dobré. Minuta spánku navíc či a nestihnu co mám stihnout. Ale méně spánku si dovolit také nemůžu... Opravdu je to zvláštní svět...


Jen jsem zavřela oči a už jsem opět vstala. Porozhlédla jsem se kolem sebe. Okolí se zdálo býti nějakým nábřežím, pravděpodobně v Paříži, neboť z dálky se rýsovala silueta Eiffelovky. Ta mě ovšem ani tak nezaujala, narozdíl od rychlé změny času. Jako kdyby někdo zmáčknul vypínač a Slunce by rázem zhlaslo. "Noční Paříž," pomyslela jsem si. "To nevypadá vůbec špatně!" Najednou mi však někdo poklepal na rameno. Asi jsem to řekla nahlas...
Tmavé vlasy dlouhé po ramena, to není nic neobvyklého. Co mě zarazilo byl však její výkřik do tmy. Většina lidí v tomto světě nekřičí, vlastně zásadně skoro nemluví, protože si nepřeji být rušen. Ale že by se zde objevil někdo z onoho světa? Podivné, ale co už. Třeba tu alespoň nebudu tak sám. Po mém poklepání na rameno, kterým jsem jí z něj nechtěně schodil pramen vlasů, se na mne otočila. Upřeně jsem se zadíval do jejích temně zelených očí. Bylo mi to jasné. Ona není jako ostatní lidé z tohoto světa. Nemůže být. Ale tak... proč? Ani nebylo nutné se ptát, protože odpověď mi byla dána ještě před vyřčením mé otázky. Na nos mi spadla kapka vody a stačilo jen mrknout a už jsem viděl a cítil další. Bylo nezvyklé zde něco cítit, ale její milý úsměv mě ujistil o tom, že je vše v pořádku. Pravděpodobně byla v tomto ohledu zkušenější než já, nebo jsem v tom aspoň věřil.
Zajímalo by mě, jak se toto vůbec mohlo stát. Nikdy jsem zde na jiného člověka nenarazila. Zajímalo by mě, proč zrovna tento člověk. Mohl tu být třeba někdo jiný. Zajímalo by mě, proč z toho mám dobrý pocit. Cítím se nějak zmateně, ale přesto sebejistě. Zdá se, že ve mě má důvěru. Z jeho výrazu tváře se to dá lehce vyčíst. Asi chtěl, abych to věděla? Můžu si tu vůbec být něčím jistá? Tento svět, tato realita, se může během několika vteřin překroutit a zcela zničit. Ale na to bych neměla myslet. Kapky deště mi stékají po celém těle. Je to příjemný pocit. Miluji déšť, a on nejspíše také. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale rozmyslela jsem si to. Vždyť není třeba nic říkat. Co jsem měla říct, jsem řekla. Tento můj úkol jest splněn. A pomalu mi i dochází, jak mám pokračovat. Opravdu to není vůbec, ale vůbec špatné. Bude to lež, když řeknu, že jsem nikdy nad nečím takovým neuvažovala... Ale uvažovat a dít se, to je neskutečný rozdíl, který si mnozí uvědomují až moc pozdě...
Pozdě - to je přesně to slovo, co s téměř stoprocentní přesností popisuje mé aktuální pocity. Sice mi nějak nedochází, na co je pozdě, ale na něco je pozdě. Nebo je něco pozdě? Co je pozdě? Mělo to "něco" vůbec být dřív? Měl bych to nechat plavat, stejně přemýšlením nic nezměním. Nebo změním? A už je to tady zase. Nechci ztrácet čas, ale stejně mi ho mezi prsty protéká moře. Nebo spíš řeka? Moře přece není vodou tekoucí... Ale jak jinak by se mohly dostat vzkazy v lahvích na druhý konec světa? To je vlastně jedno. Alespoň teď. Protože je "pozdě"... Podívám se kolem sebe a konečně se trochu soustředím na okolí. Chvíli mi však trvá, než si uvědomím, že se oba dva topíme. "Zhluboka dýchej," napovídá mi tichý hlas v hlavě. Snažím se, ale nedokážu to. Jak mám dýchat? Kdo nás to vůbec naučil? Chodím v kruzích. Kam zmizela? Ztrácím ji. Kde je? Nevidím ji, ani necítím… Zachraňte mne. Ne, ji! Nás…


Bylo to zajímavé. Velmi zajímavé. Jen nevím, kam se vytratil. Nejspíš je v pořádku, neměla bych se tím zabývat. Najednou jsem se zakymácela. Naštěstí jsem neupadla. Otočila jsem se, abych se podívala, o co jsem zakopla. Ale na podlaze nic nebylo... Nikdy jsem nemívala ve zvyku padat na rovných cestách bez překážek. Co se se mnou stalo? Teprve po chvíli jsem si uvědomila, že jsem vlastně ještě nepozdravila jednoho z přítomných. Nahodím falešný úsměv: "Dobrý den!"

Pořád jsem to nedostal z hlavy. Prostě mi to nedocházelo. Už asi půl hodiny jsem rovnal ten samý štos papíru. Co kdyby - ani jsem nestačil domyslet myšlenku, a papíry mi zastínila vysoká osoba. Podíval jsem se jí do očí. Něco říkala, nejspíše pozdrav, a nebo mi zase vysvětlovala, že v práci musím něco dělat. Na chvíli jsem však zapomněl i to, že jsem naprostý zabedněnec. Její oči - ty temně zelené oči, které se nedaly k ničemu přirovnat. Nikdy bych na ně nezapomněl. Nikdy...

Když nad tím ještě po letech uvažuji, je mi jasná jen jedna věc. I přes to, že můj život byl dříve jen ve snech... Tento sen jen pouhým snem nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mischelle Mischelle | Web | 12. července 2015 v 0:31 | Reagovat

hezky napsané :)

2 top13 top13 | Web | 12. července 2015 v 7:57 | Reagovat

Zastavil bych se jen u jedné tvé věty. Píšeš "je to zvláštní svět". Ne, není protože, znáš jen tenhle jeden - Česko, kde žiješ. Nikdy jsi neměl možnost prožít něco jinde, v jiné zemi, dlouhodobě, pak zjistíš, že je vše jinak, že to co děláš tady nebudeš a nutně nemusíš dělat jinde...no to je, ale trochu vše složitější. Pokud bych se to pokusil zjednodušit, tak asi ve smyslu - to co platí tady, neplatí jinde...

3 userka userka | E-mail | Web | 13. července 2015 v 12:21 | Reagovat

Ty jo, to je napsaný dobře, já takovýhle schízy neumím. Nebo se mi neděje nic, kvůli čemu bych je musela psát? Tím líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama