Nikdy!

2. července 2015 v 16:16 | Nostië Maethil |  Zamyšlení
"Nikdy". Tohle slovo se vyskytuje snad v každém mém rozhovoru s ostatními lidmi, dokonce i častěji než "někdy". Používáno oběmi stranami, v odpovědích i otázkách, ve všech tématech. A já se často - ne však nahlas - ptám. Proč? Proč všichni říkají na něco nikdy?


Nemohu odpovídat za jiné, ovšem mám pár "teorií", proč něco prostě "nikdy", za žádných okolností, nepřipadá v jejich životním příběhu v úvahu.

Nechci říkat, že někdo toto slovo, které je v tomto týdnu omílané všude častěji, než to bývá (pokud to je vůbec možné), nemyslí vážně. Vážně - když nikdy, tak prostě nikdy a za žádných okolností i kdyby měla vybuchnout sopka nebo spadnout meteorit. Ale popravdě, kam až má paměť sahá, skoro všechna "nikdy" se ani nestačí změnit na "někdy" a *BUM*, už jsou skutečností! Je ovšem také pravdou, že se tato "nikdy" týkala většinou okolností, které se buď nedaly ani vší silou ovlivnit, a nebo to bylo něco, co by se beztak jednou, dříve či později, stalo.

Vraťme se ovšem k důvodům, proč lidé vůbec slovo "nikdy" používají.

Rodiče nám odmala říkávali, že něco "nikdy" nesmíme dělat, někam "nikdy" nesmíme chodit a tak. Ale právě toto "nikdy" tomu dalo tu chuť něčeho zakázaného a my sami jsme mnohdy toto "nikdy" porušili. A mnohdy nám to ani nedošlo. Není to vlastně tak trochu paradox? Něco nikdy nesmí být a najednou je.


Někdy se mi "nikdy" zdá jako bezmyšlenkovitý výkřik, když se někdo snaží zapřít fakta, a nebo se jím snažíme dostat pryč z určitého tématu konverzace, popřípadně ze situace. Upřímně, já toto "nikdy" používám dost často. Nazvala bych to asi "poslední záchranou" před tím, aby si někdo dal "dvě a dvě dohromady", nebo aby někoho nenapadla nějaká naprostá blbost, které by se chytili všichni kolem. (A ne všichni berou s absolutním klidem, když si o nich zase všichni šuškají úplnou blbinu.) Věřte, tahle poslední záchrana většinou nepomůže, akorát je ponoukne k další akci. (Takže se poučte z mých chyb. *smích*) Ovšem přiznat barvu? Nemyslitelné. Se slovem "nikdy" se nám alespoň dostaví pocit, že jsme se "nevzdali", nepřiznali. Ale to nám nemůže nikdo v "dětských hrách" (jinak se tyto konverzace snad ani nazvat nedají) mít za zlé.

Avšak jednu věc mohu říct s jistotou. Není špatné říkat "nikdy", ovšem alespoň jedno z našich "nikdy" se "někdy" stane skutečností. A tak... Má to vůbec cenu, konstatovat, co "nikdy" nebude? Proč to nenechat otevřené? Pořád je to lepší, než bezmyšlenkovitě napsat dopis rozhodující o něčem pouze zdánlivě nedůležitém, stvrdit ho pečetí a poslat, i když jsme tak mohli učinit mnohem později, a pak si uvědomit, že jsme udělali životní chybu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. července 2015 v 16:35 | Reagovat

Jakmile rodiče něco dětem zakážou, tím větší budou mít podnět k tomu, aby udělaly přesný opak. Vždyť zakázané ovoce je to nejlákavější...a co se týče tvých stránek - jsou překrásné! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama