Červen 2015

Nic (ne)říkající den

22. června 2015 v 21:08 | Nostië Maethil |  Zamyšlení
Když se podívám z okna, vidím mezi záplavou panelových domů jen šedou oblohu. Už je tomu tak několikátým dnem, jen v poledne slunce trochu vykouklo. A ať se podívám kamkoli, všude vidím jen posmutnělé tváře lidí, kteří prožívají každým dnem to samé...

Iluze k iluzím

17. června 2015 v 20:15 | Nostië Maethil |  Příběhy
Nikdy zde nebyla. Nebo byla? Už nevím. Mé vzpomínky se vždy rychle vytrácely a všichni mi to dokázali řádně vyčíst. Nejvíce ona. Ale zároveň pro mne byla jediným člověkem, jediným pohlazením, jedinou útěchou. Bral jsem ji ale jako útěchu? Můžu s jistotou říci, že ne. Ale jako co tedy?

Opravdu?

13. června 2015 v 10:29 | Nostië Maethil |  Zamyšlení
Když jsme malí, dospělí nám říkají, že můžeme být, čím chceme. Trochu povyrosteme a jejich poučovací věty už se změní v něco jiné: "Nejsi jediná na tomhle světě! Nemůžeš si dělat co chceš! Ještě jsi nic nedokázala!"


Dost všeho

12. června 2015 v 13:18 | Nostië Maethil |  Zamyšlení
Tak nějak jsem začala mít všeho dost.

Sedím u počítače - výhled z okna na kopec obklopený stromy mám zastíněn pověšeným oblečením na balkóně, jaká škoda v takový hezký den. Do uší mi řve na "plné pecky" má oblíbená písnička, ale ani to nestačí, abych své uši ušetřila každodenní facky - řev, hádky... Někdy se divím, proč to mají lidé ještě zapotřebí.